por

ARCHIV STARŠÍCH DOTAZŮ

Poradna o výchově - odpovídá paní Miloslava Fialová

Náš pes se pořát počúrává. Co s tím? Mám ho mlátit a nebo ne? Pamlsky nezabíraj. Je to doga a je neposlušná.
Protože jste neudal stáří psa (předpokládám že jde o štěně) a ani jste neupřesnil kdy se počůrává, jestli i když jste doma, nebo pokud se vrátíte např. z práce, odpovím vám všeobecně a pokud budete chtít konkrétní odpověď, tak upřesněte.
Štěně má potřebu k močení mnohem častěji než dospělý pes. Základní hygienické návyky jsou potřeba upevňovat od útlého štěněcího věku a jak bude štěně co nejdřív čistotné záleží především na majiteli. Ten by měl vědět, že štěně chce čůrat vždy, když se nají a také vždy když se vzbudí. A potom několikrát mezi jídlem i spánkem. Je na každém, aby vypozoroval, kdy se štěně chystá venčit a včas vyběhl. Po vyčůrání musí být psík pochválen. Pokud to štěně nestihne a povede se mu vykonat potřebu doma, tak by měl psík poznat z našeho hlasu že jsme rozmrzelí, že se zlobíme, vyběhneme s ním ven a jakmile svou potřebu dokoná, potom zase v našem hlase musí poznat, jak jsme z jeho vyčůrání nadšení.Bití psa nemá smysl, u štěněte by jsme si měli vystačit s intonací hlasu. Štěně by již v půl roce mělo být čistotné (i dříve) a naučíme-li se venčit ho přibližně ve stejnou hodinu, brzy pochopí, že si musí na vyvenčení počkat. Pokud píšete, že máte dogu, která je neposlušná a počůrává se, přehodnoťte především to, zda jí můžete věnovat tolik času a péče, které toto poměrné náročné plemeno potřebuje.

Máme 8 měsíční fenku Francouzského buldočka s PP. Chteli bychom jít na výstavu ale nemá v horní čelisti 1 řezák. Může prosím na výstavu a jak by to bylo posuzováno?

Pokud se týká výstavy, myslím že přihlásit můžete bez obav. Nesetkala jsem se dosud s tím, že by některý z rozhodčích se zabýval počítáním zubů horní řady řezáků. Sleduje se hlavně předkus, jeho symetričnost a šíře brady. Vzhledem k tomu, že standard neuvádí žádnou penalizaci stran chybějících zubů, nemělo by to tedy vadit. Chovatelský klub si ovšem může v rámci zkvalitnění chovu zpřísnit podmínky a tak se s problémem můžete setkat na bonitaci, kde se chrup sleduje již podrobněji. Směřujte tedy Vaši otázku ještě do poradny hlavní poradkyně chovu, která Vám odpoví erudovaně a jistě zcela přesně.

Odpověď ještě doplňuji o připomínku mezinárodní rozhodčí paní Ilony Potůčkové - "Každý renomovaný rozhodčí na výstavě sleduje nejen skus, ale i počet řezáků a špičáků v horní i dolní čelisti. Chybějící zub sníží známku o dva stupně. S chybějícím řezákem zvíře neprojde bonitací. Jiný případ je úraz, který je potvrzen vet.lékařem do PP."

Jsem úplná začátečnice v chovu francozského buldočka.Mám 3měs.fenku s PP Cynthii.Bydlíme u Kolína.Zajímalo by mě kdy poprvé by měla jít na výstavu,co je k tomu potřeba,zda to chce speciální výcvik a zda nevíte kdo by mi v mém okolí mohl s tímto pomoci?
Pokud Vám mohu doporučit a pokud se tak ještě nestalo, přihlaste se do klubu francouzského buldočka. Jednou z výhod tohoto členství je i to, že dostáváte pravidelně klubový zpravodaj s různými informacemi, mimo jiné i s odpověďmi na otázky, které jste zde položila. S výstavami můžete začít od útlého věku, ale nejdříve jako divák, aby si zvykla na rušné prostředí. Pokud chcete nastartovat její výstavní kariéru dobře, je nejlépe nespěchat a na výstavu vyjet až když bude fenka schopna udržet pozornost a i v tomto rušivém prostředí se na vás soustředit. Aby mohl rozhodčí posoudit vaši fenku co nejlépe, musí se fenka chovat ukázněně a pokud chceme dosáhnout úspěchu, tak i v plné své kráse. Asi tak, jako modelka na molu. A tomu předchází skutečně nutná příprava. Ze své zkušenosti vím, že pokud se začne štěně připravovat již od malička, brzy pochopí co od něj požadujeme a tím dříve můžete na výstav s fenkou vyrazit. Takže odpověďína otázku kdy začít je - až bude připravená.

Máme fr.buldočka věk 23 měsíců a boxera věk 7 let. Poslední 3 měsíce dochází k velkým rvačkám. Vždy ji vyprovokuje buldoček.J de už o krvavé střety. Co s tím?

To co popisujete řeším doma také. Dějě se to proto, že buldoček puberťák pohlavně dospěl a značně narostlo jeho ego. Cítí blížící se stáří vašeho boxera a pud mu velí začít bojovat o vůdcovství ve smečce. Buldočči jsou velmi silní samci, kteří bez ohledu na fyzickou převahu protivníka, neúnavně bojují i když mnohokrát mají namále. Problém je v tom, že z pochopitelných důvodů je to právě člověk, který jim jejich vyříkávání účtů, nedovolí dotáhnout do konce. Nejlepším řešením by bylo, nechat boxera buldočkovi vysvětlit, že ještě na puč není ten správný čas. Je to řešení až do doby, kdy boxer zestárne a buldočkovi sám uvolní vůdcovské místo. Jde o přirozené chování a je to nejlepší řešení pro následný klid. Jenže bohužel je problém v nevyrovnanosti sil a hrozí to, že se oba pokoušou a mnohdy jde i o různá nevratná poškození a tudíž řešení nepřijatelné. Potom je nasnadě už jen jediná cesta a tou je zásah skutečného a jediného vůdce smečky a tím jste vy. To znamená, že již při prvních náznácích jakékoliv provokace ze strany buldočka budete tvrdě trestat a nebudete mu trpět opravdu jakékoliv náznaky uzurpátorství, kterým jsou psi-buldočci vůči jiným samcům pověstní. Měli byste dospět k tomu, že kdykoli zahromujete, psi se přestanou okamžitě prát. Dosáhnete toho, že pokud budete s nimi, nikdy si nedovolí se poprat. Takhle to funguje i u nás. V případě, že odcházím, psy ale oddělím. Provokatér si velmi často najde "ze sportu" záminku aby se mohl poprat a pokud nejste nablízku, může dojít k účtování a následnému maléru. Sama mám psa velmi dominantního a mým boxerům neustále dokazuje, jaký je na dvoře pánem. Jednou jsem už rezignovala a nechala ho vyříkat si pozici s jedním z boxerů. Tento boj jsem ale stejně ukončila, buldoček se nechtěl podřídit ani když ležel pod boxerem a nefungoval u něj absolutně žádný pud sebezáchovy. Můj pokus ztroskotal, když jsem pochopila, že buldoček by se nechal raději zabít, než aby se boxerovi podřídil.
Podle toho co popisujete se domnívám, že váš buldoček je podobný případ. Doporučuji tedy zavést absolutní zákaz provokací a rvaček a ve vaší nepřítomnosti psy oddělit. Nevím, zda se psi perou ve vaší přítomnosti, nebo jen když jsou sami. Pokud možnost psy oddělit nemáte a bývají spolu sami, nemusí totiž nutně znamenat, že si ublíží. Mnohdy se psi kteří jsou o samotě respektují, slabší ustupuje silnějšímu, ale jakmile se přiblíží člověk, cítí slabší pes oporu a začíná provokovat. Potom musí vůdce smečky(v tomto případě vy) aby jakékoliv tyto náznaky chování tvrdě potrestal. Dovolím si ještě upozornit na slovo TVRDĚ. V tomto případě opravdu nelze trestat jemně.

Máme 5-ti měsíčního franc.buldočka, psa, který vužaduje naši neustálou přítomnost. Nechce být sám, ani na kratkou dobu(např. 10-15min), jeho reakce na samotu: počůrávání se a vykakání se na koberec, na jakémkoliv místě v bytě. Podotýkám, že byl veden od začátku k tomu, aby svou potřebu vykonával na plenu, na určené místo(v době naší nepřítomnosti). Pravidelně jej venčíme 3x denně. Když jsme s ním, tak se NIKDY nepočůrá ani nevykaká, v bytě. Prosím Vás o radu, jak jej odnaučit tomuto zlozvyku.
Stejnou situaci zná spousta majitelů psů a velká většina si to vysvětluje jako jakousi "pomstu" za to, že psa nechali samotného. Ale pes nedokáže vymýšlet pomsty, pes jedná instinktivně a ačkoliv vypadá jako promyšlený čin a budí to v nás dojem, že náš pes dobře ví co provedl, tak tomu tak není. Pes myšlenkové pochody "komisaře Rexe" nemá a to co se v tomto případě děje je čistě stresová záležitost. Jestliže je pes neustále ve vaší přítomnosti a potom ho necháte o samotě, začne působit sresový hormon a pes vám to doma natošup znečistí. Je to to samé, jako když jde člověk např.na nějakou zkoušku,je vynervovaný a nutí ho to na toaletu. Vychází to tedy ze stresu, nikoliv z pomsty. To že po vašem příchodu se pes tváří že ví, co provedl je především proto, že cítí vaši rozmrzelost a i z intonace hlasu slyší, že jste rozladěni.
Co s tím? především musítě udělat zásadní změnu ve výchově. Ta začíná tím, že psa nejdříve učíte být samotného v jiné místnosti v bytě, než jste vy. Tím mám namysli především v noci. Žádné spaní v posteli, ale pěkně na svém místě a nejlépe v jiné místnosti. Pes se musí naučit věřit tomu, že kdykoliv ho někde necháte, tak se pro něho zcela určitě brzy vrátíte. To se nejsnáze začíná učit právě tímto způsobem. Pes ví, že jste v blízkosti a tak stres není tak velký. Jakýkoliv projev vynucování-si trestejte a vykažte psa na své místo. (to samozřejmě je vše podmíněno tím, že pes ví co znamená povel "na místo") Pokud pes nezvládá základní prvek výchovy, což považuji právě povel "na místo!" potom to napravte a začněte na tom pracovat. Pomůžete tím velmi psovi pochopit, co vlastně po něm chcete. Jakmile se z tohoto závisláčka začne stávat samostatný pes, který kdykoliv se vzdálíte už nebude vyvádět, potom ustane i tento problém. Jen mějte na paměti, že buldoček je velký paličák a kdykoliv si něco umane, jde tvrdě za svým cílem. Musíte být ve výchově důslední, přísní a spravedliví. Kdykoliv bude v klidu a bude se chovat dle vašich představ, musí přijít náležitá,velká pochvala. Ale pokud se chová nepřístojně, musí přijít důrazné potrestání. Ale to je základní zásada výchovy, kterou by měl zvládat každý majitel psa. Před vaším odchodem doporučiji psa řádně vyvenčit, nejlépe ho utahat a místo kde zůstává vybavit hračkami a předměty, které může kousat. Dle mého názoru, venčit 5ti měsíčního psa jen třikrát denně je nedostatečné a tak pokud santane stres z toho, že odejdete, má k vykonání potřeby váš pejsek blíž. Myslím, že "dítě" tohoto stáří by měl být venčen minimálně 5 krát. Pokuste se mu v tomto celou situaci usnadnit.

Jakým vhodným způsobem pejska trestat. Povel "na místo" zná a poslechne, (ovládá i další povely).

Pokud zvládá povel na místo, potom jste na poloviční cestě k úspěchu. Začněte trénovat tak, že psovi dáte pelíšek do místnosti, dáte povel na místo a jakmile se na něm uvelebí, tak s povelem čekej! zavřete dveře a odejděte do vedlejší místnosti. Zůstaňte ve vedlejší místnosti a poslouchejte zda tam nevyvádí nějaké nepřístojnosti. Nevadí pokud se z místa zvedne, nevadí, pokud se tam bude pohybovat a s něčím si hrát. Nesmí ovšem šťěkat a nejlépe je netrpět mu ani kňučení. V tomto případě jakmile zaštěká a nebo zakňučí tak tam "vleťte" a žeňte ho na místo a velmi naštvanou intonací mu dávejte najevo, jak se zlobíte. Klidně ho při té příležitosti plácněte přes zadek, čím důraznější pokárání to bude, tím lépe. Doporučuji ihned od začátku to s trestem klidně malinko přehnat, je to mnohem lepší, než si myslet, že si vystačíte se slovním napomenutím. pamatujte, že jedno rázné plácnutí je lepší, než deset nekonečných malých. Ty zpravidla nikam nevedou. Pes musí vědět, že když se zlobíte, tak mu to přinese nepříjemnosti. Jedině potom se bude snažit jim předejít a vám vyhovět. Snáz to pochopí. Nejdůležitější v celé problematice je, aby pochopil co po něm chcete. A to se vám povede jedině tehdy, když z vašeho jednání a intonace dokáže pochopit co dělá dobře a co špatně. A protože není schopen, třeba jako dítě, rozumět tomu co říkáte, je potřeba mu to sdělit intonací a trestem či pochvalou. Stejně jako musí občas dítě dostat přes zadek, musí dostat i pes. Jen je potřeba aby pes věděl za co je trestán a co má udělat, aby jste se zlobit přestala. To znamená asi toto: Zavřete psa do vedlejší místnosti s povelem čekej. Odejděte a jekmile zakňučí, rázně tak vběhněte, popadněte ho třeba za kůži na krku, zatřepejte s ním a s plácnutím přes zadek ho odporoučejte na místo. S povelem FUJ! Čekej! znovu odejděte. Pokud pes opět zakňučí, postup opakujte. Pokud se situace opakuje tak je to známka toho, že byl trest slabý. Přitvrďte. Jakmile tam pes vydrží např. 5 minut bez zakňučení, jděte tam a s velkým jásotem a libou intonací hlasu dejte psovi najevo, že tohle je přesně to co po něm chcete. Dejte mu pamlsek, pohrajte si s ním a postup třeba za půl hodiny opakujte. Jakmile pes zjistí, že musí být v klidu, že pokud nebude vyvádět a stresovat, tak se panička vrátí a bude nadšená, potom nabyde jistoty, že se nemusí samoty bát. Nenastane potom ani stres, který zapřičiňuje znečištění bytu. Potom dobu mezi odchodem z místnosti a příchodu do ní prodlužujte. Příčina, kterou byla vlastně nonstop přítomnost člověka bude odstraněna, z vašeho psíka vyroste vyrovnaný a zároveň vychovaný pes, se kterým se nebudete muset bát kamkoliv jet a i v cizím prostředí, kdykoliv mu řeknete čekej, bude vědět , že musí v klidu čekat a bude také vědět, že se mu panička vždycky vrátí... Doporučuji tedy jako trest chytit psa za krkem, důrazné zatřepání a plácnutí po zadku. Lze použít i smotané noviny, které jsou pro psa velmi nepříjemné a lze s nimi trestat "hlava nehlava" :o))

Máme ročního buldočka. Je hrozně hyperaktivní a venku nedokáže jít na vodítku vedle nás ale pořád táhne i když už je úplně vyčerpanej tak nepřestane.

Roční buldoček je neřízená střela. Je to mladý pes, který potřebuje denní dávku volného pohybu. Nevím kolik ho má váš psík, ale pokud ho nepouštíte vyběhat, potom je logické, že se na vodítku nebude chovat tak jak má. Základ k vyřešení vašeho problému je tedy dopřát mu denně dostatečnou dobu volného pohybu. Jakmile je pes proběhnutý, jakmile je vyvenčen a "vyblbnutý", potom teprve přistoupíme k denní dávce výcviku. Roční pes by měl už vědět co je povel k noze. Metodika nácviku chůze u nohy je velmi jednoduchá, ale je náročná na vaši důslednost. Nejprve je potřeba si uvědomit, že většinu času stráví městský pes na vodítku. Pokud chceme tedy aby nám pes rozuměl, musíme si i my uvědomit jak na psa budeme mluvit. Pokud psovi dáme povel "k noze!", budeme po něm vyžadovet, aby šel v naší úrovni a netáhnul nás. Další pohyb na vodítku, je tzv.procházkový, kdy máme psa na vodítku, ale nevyžadujeme od něho přesnou chůzi na naší úrovni, ale vedme ho na plnou délku vodítka. Jen nechceme, aby nás táhnul. V tomto případě dáváme povel "pomalu".
Rozejděte se tedy se psem, nechte ho předejít a s povelem "k noze!" s ním škubněte tak, že ho tím "dopravíte" :o) na místo určení, v tomto případě vedle vaší nohy. Občas je to kotrmelec, já volím pro začátek "kotrmeleček". jakmile pes přistane vedle vaší nohy, pochvalte ho a postup opakujte. Nechte ho předejít, vyslovte povel a škubněte. Je potřeba nezapomenout na vyslovení povelu, aby mohl jeho mozek zpracovat, k čemu tento "letecký výcvik" :o) patří. nejdůležitější co musíte po tomto škubnutí udělat je ovšem to, že psa nedržíme na vodítku nakrátko, ale aby toto vše pochopil, musí být na vodítku volném. Může kdykoli bude chtít, udělat další chybu a vy budete vždy připravená ho za ni potrestat stejným škubnutím a vrácením zpět k noze. Musí pochopit to, že při vyslovení povelu k noze, ho jedině pozice vedle vaší nohy, zbaví jakékoliv nepříjemnosti, v tomto případě škubnutí. Aby byl efekt účinější, doporučuji zakoupit řetízkový stahovací obojek. Obojky látkové či kožené průměrně tvrdohlavý buldoček v pohodě přetrpí a výsledekj je chabý. Pokud psovi dopřejeme na vodítku pohyb volný, potom dáváme povel "pomalu" a pes ví že nesmí táhnout. škubeme stejnou silou, jen netrváme na tom, aby šel vedle nohy. V běžném životě s malým plemenem si s tímto většinou vystačíme. Ale dobře vychovaný pes by nás neměl v žádném případě vláčet a majitel by neměl za ním vlát a pobíhat všude kam pejsek zamíří. Berte s rezervou mou terminologii jeko je "letecký den" či jiné výrazy, které by mohly vypadat jako brutální zacházení. Jen chci naznačit, že ve výcviku psa není místo na jemnosti, je potřebný důraz a určitá míra tvrdosti. Je to záležitost dočasná a její výsledek se záhy objeví. potom můžete psovi zníměnou jemností dokazovat, jak jste rádi že je poslušný.

Mám doma 4měs.fenku s PP a tedˇjsem dostala nabídku přibrat k fence 5letého psa s PP,ale nemá spadlé jedno varle,chci s fenkou na výstavy a časem i uchovit.Bojím se,že by to byl problém.Můžete mi poradit?Je mi ho líto,ráda bych se o něj postarala a Cynthie by měla kamaráda.
Je velmi sympatické, že chcete dát pejskovi šanci na pěkný život. Schvaluji vám to, volba soužití psa a fenky je dobrá. Pokud chcete na fence chovat, bude ale soužití v době hárání problém. Doporučuji toto - pokud má pejsek jedno varle nesestouplé, potom bych volila jeho úplnou kastraci. Pokud je jedno varle v břiše, je jisté nebezpečí zhoubného onemocnění. Vzhledem k tomu, že tohoto pejska uchovnit pro jeho vadu nemůžete a v době každého hárání by vám nastal ptoblém, bude jeho vykastrování nejlepší řešení. Není to nijak složitá operace a tomto případě to vidím jako volbu nejschůdnější. Chovám řadu let a prsty na obou rukou. by mi ve výčtu nežádoucích krytí mých fen nestačily. Opravdu je velmi těžké v době hárání fenu od nechtěného krytí uhlídat. Je to otázka okamžiku a malér je na světě. Pes i s jedním varletem v pohodě zplodí potomstvo a ani jeho sexuální apetit tím není nikterak utlumen. Přimlouvám se tedy za psa, aby jste se ho ujala, ale aby jeho varlata padla výměnou za skvělou cestu k "blahobytu".

Chceme jít s 14-ti měsíční francouzskou buldočkou na mezinárodní výstavu do Brna. Někde jsme zaslechli, že bychom měli mít rentgen naší krasavice. Poté bychom rádi absolvovali bonitaci. Budeme potřebovat i k tomuto rentgenové snímky?
Pokud chcete jet na výstavu, nepotřebujete žádný RTG snímek. Ten nepotřebujete ani v případě, že půjdete na bonitaci. Pokud tedy nemá fenka nějaký úraz, který zapříčinil to, že na fence najde posuzovatel cokoliv nestandardního, či dokonce vadu vylučující fenku z chovu (např. ztrátu zubů, kulhání a pod.) Pokud tato situace nastane, jistě budete k vyhotovení RTG. vyzvána. RTG snímky např. patel naše kluby při bonitaci nevyžadují. Toto je podmínkou uchovnění např. v Německu, kde se mimo jiné kontroluje i srdce.

Ziji ve Spanelsu a mame dvou mesicni fenecku francouzskeho buldocka.Je uzasna ale strasne tvrdohlava coz u tohoto plemena neni nic neobvykle jak uz jsem si zjistila.Vzdy jsem chovala chrty a muj pritel dogy takze mame vetsi zkusenosti s velkymi plemeny.V poslednich dnech mi odmita chodit ven,vyjde ze dveri jako silena a po par metrech si lehne a neni zpusob jak ji donutit jit dal tzv.ani slovy,odmenami a uz vubec ne trosku na silu...nemluve o strasnem kousani do nas,memu priteli uz prokousla ret a docela agresivne.Ani intonace v hlase a uz vubec ne trest poslanim na misto apod.nevime si rady....Veterinarka mi tvrdi ze je to normalni ze je jeste mala ale nechce se mi tomu verit...
Vaše veterinářka má naprostou pravdu. Vaše fenka je dvouměsíční mimino, které se s vámi začíná sžívat, poznává teprve svět a vše okolo sebe... To že nechce chodit na vodítku je zcela normální reakce štěněte, je to strach a ten je potřeba překonat vlídným slovem a pamlsky. Píšete, že není způsob, jak ji domutit. Přitom fence jsou dva měsíce. Vezmu-li v potaz fakt, že do 7mi týdnů musí být štěně u matky, tak je zřejmé, že fenka neměla ještě dostatek času si na vše zvyknout a prokousnutý ret vašeho přítele přičítám obranné reakci na něco, čeho se fenka bála. Nemyslím si, že jde o agresivitu, myslím si, že se jedná pouze strach. Je to prostě malé mimino, které po opuštění rodného hnízda se nedokáže tak lehce se změnou vyrovnat a tak se chová přirozeně. V tomto případě obranně. Vaše zkušenosti s jinými plemeny váš pohled na věc může zkreslit a přitom stačí třeba fence dopřát trochu času. Pokud se bojíte agresivity, vynechte hry, které podporují rozvíjení zloby, což je třeba přetahování se o různé předněty, táhání při hře fenku za kůži a pod. Buďte na fenku vlídní a zároveň přísní, je-li to třeba. Snažte se v prvních měsících vašeho soužití, aby fenka pochopila z vaší intonace hlasu, kdy se zlobíte a kdy máte radost. To je základ výchovy, jedině tak vám může fenka začít rozumět. Pokud nechce jít fenka na vodítku, pusťte vodítko na zem a nechte ho za ní plandat, aby si zvykla na jeho přítomnost. Potom vodítko vezměte a fenku s oslovením a zavoláním lehce zatáhněte směrem k vám. Jakmile poslechne, dejte ji pamlsek. Pokud neposlechne, jednoduše ji přitáhněte a odměňte. Takto pomalu postupujte až se zbaví strachu a zvykne si, že tah vodítka není nic co by jí ubližovalo. Dříve nebo později to pochopí. Pokud by i přes vlídné zacházení se chovala agresivně a kousala vás při jakékoliv příležitosti, tak to ji samozřejmě dovolit nemůžete. Pokud je to tak, popiště mi blíže situace při kterých je zlá a já vám napíšu co s tím. Věřím ovšem, že se jedná o první případ, tedy o strach a já doufám, že nám všem potom napíšete, jak postupuje vaše výchova.

Nase stene zlateho retrívra neustale kouse. Ma 3 mesice. Je to normalni aby kousalo a vrčelo na majitele?
Je třeba si uvědomit, za jakých okolností štěně kouše. Píšete neustále a já nevím, co si pod tím mám představit. Pokud je to při hře s vámi, je to normální jev, štěně ukazuje svou povahu a vám, členovi smečky ukazuje, jak je na tom se silami. Jedná se o činnost, kterou musíme štěněti dopřát, chceme-li z něho mít sebevědomého psa, neustrašeného. Jen v případě, že už chceme hru ukončit, musíme vydat povel a štěně přinutit, aby se uklidnilo a hra skončila. Většinou postačí zvýšení hlasu. Pokud je štěně dál kousavé, potom ho silně okřikneme a pokud ani to ho neuklidní, tak ho jednoduše plácneme.
Pokud je 3měsíční štěně agresivní na majitele při jakékoliv činnosti nebo manipulaci tak vězte, že to normální není. Nejde většinou o problém v povaze štěněte, ale spíše o neznalost lidí, jak štěně správně vychovávat. Ale znám i případy, kdy majitelé "nasadili psu ramena" takovým způsobem, že již ve 4 měsících pokousal celou rodinu... Specifikujte tedy problém napadání a agresivity ať tady nemusím popisovat základy výchovy...

Koncem června jsme si pořídili sedmitýdenní štěně francouzského buldočka s PP. Máme tři děti, dceru 12let, syna 10let a skoro 6let. Nejmladší syn má hraniční autismus, od někoho by diagnozu dostal, od jiného ne. Problém je tvrdohlavost a nemožnost věci vysvětlit a očekávat splnění. Štěně je temperamentní, kousalo ze hry, ale pokousalo už děti. Nejmladší syn se k němu nechoval správně, chtěl se se psem mazlit, ale jen po svém, vzal jej i když spal nebo jej chytil pevně a povalil na sebe na záda. Pes nesnášel jeho nohy, protože se syn bál, vykopával a pes pak opravdu útočil. Psa vychovávám hlavně já, i když doma bude spíš manžel, protože po prázdninách začnu znovu na zkrácený úvazek. Naštěstí děti budou ve škole a školce. Na psa zařvu, i plácnu, někdy mám pocit, že rozumí a poslechne, ale někdy vyloženě ne a zabejčí se, nesleze dolů apod. Používám pokyny, které potřebuji, Fuj, Zůstaň, Dolů. Přemýšlím, jestli ho zvládneme vychovat nebo jej radši máme prodat, dokud je malý.

Těší mne, že se zamýšlíte nad tím, zda je ve vašich silách zvládnout výchovu psa ve společnosti s dítětem, které trpí byť jen hraničním autismem. Z toho co popisujete je pro mne nejlepší varianta ta úplně poslední a tou je, psa prodat. Stejně jako je pro vás těžké a nemožné vysvětlit synkovi správné chování ke psu, tak nemůžete vysvětlit psu, aby toto jeho chování snášel a respektoval. I ten nejotrlejší psí jedinec, nebo i nejoddanější, má své hranice. Mnohdy pes jedná instinktivně a hlavně při úleku, kdy mu velí pud sebezáchovy se bránit, může kousnout a to velmi silně. Psa lze naučit nechat si líbit hodně, ale pokud je to příliš, tak prostě kousne. Vím, že přítomnost psa lidem s jakýmkoliv postižením určitě pomáhá. Je ovšem potřeba dbát na skutečnost, že i zvíře má právo na klidný domov bez obav, že po něm může kdykoliv někdo skočit a ublížit mu a on si musí vše nechat líbit. Takový pes nebude nkdy šťastný a pokud je chování dítěte vůči psu opravdu neúměrně surové (kopání, lekání...) může to hraničit s týráním. Pokud ještě jdete do práce a dohled nad dítětem a psem nebude až tak dokonalý, přimlouvám se za pejska, najděte mu nový domov. V dohledné době by jste řešila problém třeba s pokousání a až by buldoček dospíval, mohla byste se potýkat s většími problémy v jejich soužití. Nebo budete koukat na hromádku neštěstí, v podobě buldočka se smutnýma očima.

Mám 6-měsíčního francouzského buldočka a chtěla bych s ním začít jezdit na výstavy. Prosím o zaslání podrobnějších informací, co se od pejska na výstavách požaduje, odkdy se může výstav účastnit apod.
Vystavovat můžete na klubových výstavách již od 3 měsíců stáří štěněte, pokud je otevřená třída štěňat. Na ostatních výstavách se začíná třídou dorostu, která je ve věku 6-9 měsíců. Pokud jste členkou klubu KFB Praha, vyšel v klubovém zpravodaji seriál pro začátečníky "Příprava psa na výstavu".

přejít na další stránku - 2

		GENERÁLNÍ SPONZOR KLUBOVÉ VÝSTAVY 2011
...MENU... Úvod Novinky Klubové akce Krycí psi Chovatelé Fotogalerie Inzerce Chovatelství Příspěvky Poradna Kniha návštěv	ARCHIV STARŠÍCH DOTAZŮ Poradna o výchově - odpovídá paní Miloslava Fialová Náš pes se pořát počúrává. Co s tím? Mám ho mlátit a nebo ne? Pamlsky nezabíraj. Je to doga a je neposlušná. Protože jste neudal stáří psa (předpokládám že jde o štěně) a ani jste neupřesnil kdy se počůrává, jestli i když jste doma, nebo pokud se vrátíte např. z práce, odpovím vám všeobecně a pokud budete chtít konkrétní odpověď, tak upřesněte. Štěně má potřebu k močení mnohem častěji než dospělý pes. Základní hygienické návyky jsou potřeba upevňovat od útlého štěněcího věku a jak bude štěně co nejdřív čistotné záleží především na majiteli. Ten by měl vědět, že štěně chce čůrat vždy, když se nají a také vždy když se vzbudí. A potom několikrát mezi jídlem i spánkem. Je na každém, aby vypozoroval, kdy se štěně chystá venčit a včas vyběhl. Po vyčůrání musí být psík pochválen. Pokud to štěně nestihne a povede se mu vykonat potřebu doma, tak by měl psík poznat z našeho hlasu že jsme rozmrzelí, že se zlobíme, vyběhneme s ním ven a jakmile svou potřebu dokoná, potom zase v našem hlase musí poznat, jak jsme z jeho vyčůrání nadšení.Bití psa nemá smysl, u štěněte by jsme si měli vystačit s intonací hlasu. Štěně by již v půl roce mělo být čistotné (i dříve) a naučíme-li se venčit ho přibližně ve stejnou hodinu, brzy pochopí, že si musí na vyvenčení počkat. Pokud píšete, že máte dogu, která je neposlušná a počůrává se, přehodnoťte především to, zda jí můžete věnovat tolik času a péče, které toto poměrné náročné plemeno potřebuje. Máme 8 měsíční fenku Francouzského buldočka s PP. Chteli bychom jít na výstavu ale nemá v horní čelisti 1 řezák. Může prosím na výstavu a jak by to bylo posuzováno? Pokud se týká výstavy, myslím že přihlásit můžete bez obav. Nesetkala jsem se dosud s tím, že by některý z rozhodčích se zabýval počítáním zubů horní řady řezáků. Sleduje se hlavně předkus, jeho symetričnost a šíře brady. Vzhledem k tomu, že standard neuvádí žádnou penalizaci stran chybějících zubů, nemělo by to tedy vadit. Chovatelský klub si ovšem může v rámci zkvalitnění chovu zpřísnit podmínky a tak se s problémem můžete setkat na bonitaci, kde se chrup sleduje již podrobněji. Směřujte tedy Vaši otázku ještě do poradny hlavní poradkyně chovu, která Vám odpoví erudovaně a jistě zcela přesně. Odpověď ještě doplňuji o připomínku mezinárodní rozhodčí paní Ilony Potůčkové - "Každý renomovaný rozhodčí na výstavě sleduje nejen skus, ale i počet řezáků a špičáků v horní i dolní čelisti. Chybějící zub sníží známku o dva stupně. S chybějícím řezákem zvíře neprojde bonitací. Jiný případ je úraz, který je potvrzen vet.lékařem do PP." Jsem úplná začátečnice v chovu francozského buldočka.Mám 3měs.fenku s PP Cynthii.Bydlíme u Kolína.Zajímalo by mě kdy poprvé by měla jít na výstavu,co je k tomu potřeba,zda to chce speciální výcvik a zda nevíte kdo by mi v mém okolí mohl s tímto pomoci? Pokud Vám mohu doporučit a pokud se tak ještě nestalo, přihlaste se do klubu francouzského buldočka. Jednou z výhod tohoto členství je i to, že dostáváte pravidelně klubový zpravodaj s různými informacemi, mimo jiné i s odpověďmi na otázky, které jste zde položila. S výstavami můžete začít od útlého věku, ale nejdříve jako divák, aby si zvykla na rušné prostředí. Pokud chcete nastartovat její výstavní kariéru dobře, je nejlépe nespěchat a na výstavu vyjet až když bude fenka schopna udržet pozornost a i v tomto rušivém prostředí se na vás soustředit. Aby mohl rozhodčí posoudit vaši fenku co nejlépe, musí se fenka chovat ukázněně a pokud chceme dosáhnout úspěchu, tak i v plné své kráse. Asi tak, jako modelka na molu. A tomu předchází skutečně nutná příprava. Ze své zkušenosti vím, že pokud se začne štěně připravovat již od malička, brzy pochopí co od něj požadujeme a tím dříve můžete na výstav s fenkou vyrazit. Takže odpověďína otázku kdy začít je - až bude připravená. Máme fr.buldočka věk 23 měsíců a boxera věk 7 let. Poslední 3 měsíce dochází k velkým rvačkám. Vždy ji vyprovokuje buldoček.J de už o krvavé střety. Co s tím? To co popisujete řeším doma také. Dějě se to proto, že buldoček puberťák pohlavně dospěl a značně narostlo jeho ego. Cítí blížící se stáří vašeho boxera a pud mu velí začít bojovat o vůdcovství ve smečce. Buldočči jsou velmi silní samci, kteří bez ohledu na fyzickou převahu protivníka, neúnavně bojují i když mnohokrát mají namále. Problém je v tom, že z pochopitelných důvodů je to právě člověk, který jim jejich vyříkávání účtů, nedovolí dotáhnout do konce. Nejlepším řešením by bylo, nechat boxera buldočkovi vysvětlit, že ještě na puč není ten správný čas. Je to řešení až do doby, kdy boxer zestárne a buldočkovi sám uvolní vůdcovské místo. Jde o přirozené chování a je to nejlepší řešení pro následný klid. Jenže bohužel je problém v nevyrovnanosti sil a hrozí to, že se oba pokoušou a mnohdy jde i o různá nevratná poškození a tudíž řešení nepřijatelné. Potom je nasnadě už jen jediná cesta a tou je zásah skutečného a jediného vůdce smečky a tím jste vy. To znamená, že již při prvních náznácích jakékoliv provokace ze strany buldočka budete tvrdě trestat a nebudete mu trpět opravdu jakékoliv náznaky uzurpátorství, kterým jsou psi-buldočci vůči jiným samcům pověstní. Měli byste dospět k tomu, že kdykoli zahromujete, psi se přestanou okamžitě prát. Dosáhnete toho, že pokud budete s nimi, nikdy si nedovolí se poprat. Takhle to funguje i u nás. V případě, že odcházím, psy ale oddělím. Provokatér si velmi často najde "ze sportu" záminku aby se mohl poprat a pokud nejste nablízku, může dojít k účtování a následnému maléru. Sama mám psa velmi dominantního a mým boxerům neustále dokazuje, jaký je na dvoře pánem. Jednou jsem už rezignovala a nechala ho vyříkat si pozici s jedním z boxerů. Tento boj jsem ale stejně ukončila, buldoček se nechtěl podřídit ani když ležel pod boxerem a nefungoval u něj absolutně žádný pud sebezáchovy. Můj pokus ztroskotal, když jsem pochopila, že buldoček by se nechal raději zabít, než aby se boxerovi podřídil. Podle toho co popisujete se domnívám, že váš buldoček je podobný případ. Doporučuji tedy zavést absolutní zákaz provokací a rvaček a ve vaší nepřítomnosti psy oddělit. Nevím, zda se psi perou ve vaší přítomnosti, nebo jen když jsou sami. Pokud možnost psy oddělit nemáte a bývají spolu sami, nemusí totiž nutně znamenat, že si ublíží. Mnohdy se psi kteří jsou o samotě respektují, slabší ustupuje silnějšímu, ale jakmile se přiblíží člověk, cítí slabší pes oporu a začíná provokovat. Potom musí vůdce smečky(v tomto případě vy) aby jakékoliv tyto náznaky chování tvrdě potrestal. Dovolím si ještě upozornit na slovo TVRDĚ. V tomto případě opravdu nelze trestat jemně. Máme 5-ti měsíčního franc.buldočka, psa, který vužaduje naši neustálou přítomnost. Nechce být sám, ani na kratkou dobu(např. 10-15min), jeho reakce na samotu: počůrávání se a vykakání se na koberec, na jakémkoliv místě v bytě. Podotýkám, že byl veden od začátku k tomu, aby svou potřebu vykonával na plenu, na určené místo(v době naší nepřítomnosti). Pravidelně jej venčíme 3x denně. Když jsme s ním, tak se NIKDY nepočůrá ani nevykaká, v bytě. Prosím Vás o radu, jak jej odnaučit tomuto zlozvyku. Stejnou situaci zná spousta majitelů psů a velká většina si to vysvětluje jako jakousi "pomstu" za to, že psa nechali samotného. Ale pes nedokáže vymýšlet pomsty, pes jedná instinktivně a ačkoliv vypadá jako promyšlený čin a budí to v nás dojem, že náš pes dobře ví co provedl, tak tomu tak není. Pes myšlenkové pochody "komisaře Rexe" nemá a to co se v tomto případě děje je čistě stresová záležitost. Jestliže je pes neustále ve vaší přítomnosti a potom ho necháte o samotě, začne působit sresový hormon a pes vám to doma natošup znečistí. Je to to samé, jako když jde člověk např.na nějakou zkoušku,je vynervovaný a nutí ho to na toaletu. Vychází to tedy ze stresu, nikoliv z pomsty. To že po vašem příchodu se pes tváří že ví, co provedl je především proto, že cítí vaši rozmrzelost a i z intonace hlasu slyší, že jste rozladěni. Co s tím? především musítě udělat zásadní změnu ve výchově. Ta začíná tím, že psa nejdříve učíte být samotného v jiné místnosti v bytě, než jste vy. Tím mám namysli především v noci. Žádné spaní v posteli, ale pěkně na svém místě a nejlépe v jiné místnosti. Pes se musí naučit věřit tomu, že kdykoliv ho někde necháte, tak se pro něho zcela určitě brzy vrátíte. To se nejsnáze začíná učit právě tímto způsobem. Pes ví, že jste v blízkosti a tak stres není tak velký. Jakýkoliv projev vynucování-si trestejte a vykažte psa na své místo. (to samozřejmě je vše podmíněno tím, že pes ví co znamená povel "na místo") Pokud pes nezvládá základní prvek výchovy, což považuji právě povel "na místo!" potom to napravte a začněte na tom pracovat. Pomůžete tím velmi psovi pochopit, co vlastně po něm chcete. Jakmile se z tohoto závisláčka začne stávat samostatný pes, který kdykoliv se vzdálíte už nebude vyvádět, potom ustane i tento problém. Jen mějte na paměti, že buldoček je velký paličák a kdykoliv si něco umane, jde tvrdě za svým cílem. Musíte být ve výchově důslední, přísní a spravedliví. Kdykoliv bude v klidu a bude se chovat dle vašich představ, musí přijít náležitá,velká pochvala. Ale pokud se chová nepřístojně, musí přijít důrazné potrestání. Ale to je základní zásada výchovy, kterou by měl zvládat každý majitel psa. Před vaším odchodem doporučiji psa řádně vyvenčit, nejlépe ho utahat a místo kde zůstává vybavit hračkami a předměty, které může kousat. Dle mého názoru, venčit 5ti měsíčního psa jen třikrát denně je nedostatečné a tak pokud santane stres z toho, že odejdete, má k vykonání potřeby váš pejsek blíž. Myslím, že "dítě" tohoto stáří by měl být venčen minimálně 5 krát. Pokuste se mu v tomto celou situaci usnadnit. Jakým vhodným způsobem pejska trestat. Povel "na místo" zná a poslechne, (ovládá i další povely). Pokud zvládá povel na místo, potom jste na poloviční cestě k úspěchu. Začněte trénovat tak, že psovi dáte pelíšek do místnosti, dáte povel na místo a jakmile se na něm uvelebí, tak s povelem čekej! zavřete dveře a odejděte do vedlejší místnosti. Zůstaňte ve vedlejší místnosti a poslouchejte zda tam nevyvádí nějaké nepřístojnosti. Nevadí pokud se z místa zvedne, nevadí, pokud se tam bude pohybovat a s něčím si hrát. Nesmí ovšem šťěkat a nejlépe je netrpět mu ani kňučení. V tomto případě jakmile zaštěká a nebo zakňučí tak tam "vleťte" a žeňte ho na místo a velmi naštvanou intonací mu dávejte najevo, jak se zlobíte. Klidně ho při té příležitosti plácněte přes zadek, čím důraznější pokárání to bude, tím lépe. Doporučuji ihned od začátku to s trestem klidně malinko přehnat, je to mnohem lepší, než si myslet, že si vystačíte se slovním napomenutím. pamatujte, že jedno rázné plácnutí je lepší, než deset nekonečných malých. Ty zpravidla nikam nevedou. Pes musí vědět, že když se zlobíte, tak mu to přinese nepříjemnosti. Jedině potom se bude snažit jim předejít a vám vyhovět. Snáz to pochopí. Nejdůležitější v celé problematice je, aby pochopil co po něm chcete. A to se vám povede jedině tehdy, když z vašeho jednání a intonace dokáže pochopit co dělá dobře a co špatně. A protože není schopen, třeba jako dítě, rozumět tomu co říkáte, je potřeba mu to sdělit intonací a trestem či pochvalou. Stejně jako musí občas dítě dostat přes zadek, musí dostat i pes. Jen je potřeba aby pes věděl za co je trestán a co má udělat, aby jste se zlobit přestala. To znamená asi toto: Zavřete psa do vedlejší místnosti s povelem čekej. Odejděte a jekmile zakňučí, rázně tak vběhněte, popadněte ho třeba za kůži na krku, zatřepejte s ním a s plácnutím přes zadek ho odporoučejte na místo. S povelem FUJ! Čekej! znovu odejděte. Pokud pes opět zakňučí, postup opakujte. Pokud se situace opakuje tak je to známka toho, že byl trest slabý. Přitvrďte. Jakmile tam pes vydrží např. 5 minut bez zakňučení, jděte tam a s velkým jásotem a libou intonací hlasu dejte psovi najevo, že tohle je přesně to co po něm chcete. Dejte mu pamlsek, pohrajte si s ním a postup třeba za půl hodiny opakujte. Jakmile pes zjistí, že musí být v klidu, že pokud nebude vyvádět a stresovat, tak se panička vrátí a bude nadšená, potom nabyde jistoty, že se nemusí samoty bát. Nenastane potom ani stres, který zapřičiňuje znečištění bytu. Potom dobu mezi odchodem z místnosti a příchodu do ní prodlužujte. Příčina, kterou byla vlastně nonstop přítomnost člověka bude odstraněna, z vašeho psíka vyroste vyrovnaný a zároveň vychovaný pes, se kterým se nebudete muset bát kamkoliv jet a i v cizím prostředí, kdykoliv mu řeknete čekej, bude vědět , že musí v klidu čekat a bude také vědět, že se mu panička vždycky vrátí... Doporučuji tedy jako trest chytit psa za krkem, důrazné zatřepání a plácnutí po zadku. Lze použít i smotané noviny, které jsou pro psa velmi nepříjemné a lze s nimi trestat "hlava nehlava" :o)) Máme ročního buldočka. Je hrozně hyperaktivní a venku nedokáže jít na vodítku vedle nás ale pořád táhne i když už je úplně vyčerpanej tak nepřestane. Roční buldoček je neřízená střela. Je to mladý pes, který potřebuje denní dávku volného pohybu. Nevím kolik ho má váš psík, ale pokud ho nepouštíte vyběhat, potom je logické, že se na vodítku nebude chovat tak jak má. Základ k vyřešení vašeho problému je tedy dopřát mu denně dostatečnou dobu volného pohybu. Jakmile je pes proběhnutý, jakmile je vyvenčen a "vyblbnutý", potom teprve přistoupíme k denní dávce výcviku. Roční pes by měl už vědět co je povel k noze. Metodika nácviku chůze u nohy je velmi jednoduchá, ale je náročná na vaši důslednost. Nejprve je potřeba si uvědomit, že většinu času stráví městský pes na vodítku. Pokud chceme tedy aby nám pes rozuměl, musíme si i my uvědomit jak na psa budeme mluvit. Pokud psovi dáme povel "k noze!", budeme po něm vyžadovet, aby šel v naší úrovni a netáhnul nás. Další pohyb na vodítku, je tzv.procházkový, kdy máme psa na vodítku, ale nevyžadujeme od něho přesnou chůzi na naší úrovni, ale vedme ho na plnou délku vodítka. Jen nechceme, aby nás táhnul. V tomto případě dáváme povel "pomalu". Rozejděte se tedy se psem, nechte ho předejít a s povelem "k noze!" s ním škubněte tak, že ho tím "dopravíte" :o) na místo určení, v tomto případě vedle vaší nohy. Občas je to kotrmelec, já volím pro začátek "kotrmeleček". jakmile pes přistane vedle vaší nohy, pochvalte ho a postup opakujte. Nechte ho předejít, vyslovte povel a škubněte. Je potřeba nezapomenout na vyslovení povelu, aby mohl jeho mozek zpracovat, k čemu tento "letecký výcvik" :o) patří. nejdůležitější co musíte po tomto škubnutí udělat je ovšem to, že psa nedržíme na vodítku nakrátko, ale aby toto vše pochopil, musí být na vodítku volném. Může kdykoli bude chtít, udělat další chybu a vy budete vždy připravená ho za ni potrestat stejným škubnutím a vrácením zpět k noze. Musí pochopit to, že při vyslovení povelu k noze, ho jedině pozice vedle vaší nohy, zbaví jakékoliv nepříjemnosti, v tomto případě škubnutí. Aby byl efekt účinější, doporučuji zakoupit řetízkový stahovací obojek. Obojky látkové či kožené průměrně tvrdohlavý buldoček v pohodě přetrpí a výsledekj je chabý. Pokud psovi dopřejeme na vodítku pohyb volný, potom dáváme povel "pomalu" a pes ví že nesmí táhnout. škubeme stejnou silou, jen netrváme na tom, aby šel vedle nohy. V běžném životě s malým plemenem si s tímto většinou vystačíme. Ale dobře vychovaný pes by nás neměl v žádném případě vláčet a majitel by neměl za ním vlát a pobíhat všude kam pejsek zamíří. Berte s rezervou mou terminologii jeko je "letecký den" či jiné výrazy, které by mohly vypadat jako brutální zacházení. Jen chci naznačit, že ve výcviku psa není místo na jemnosti, je potřebný důraz a určitá míra tvrdosti. Je to záležitost dočasná a její výsledek se záhy objeví. potom můžete psovi zníměnou jemností dokazovat, jak jste rádi že je poslušný. Mám doma 4měs.fenku s PP a tedˇjsem dostala nabídku přibrat k fence 5letého psa s PP,ale nemá spadlé jedno varle,chci s fenkou na výstavy a časem i uchovit.Bojím se,že by to byl problém.Můžete mi poradit?Je mi ho líto,ráda bych se o něj postarala a Cynthie by měla kamaráda. Je velmi sympatické, že chcete dát pejskovi šanci na pěkný život. Schvaluji vám to, volba soužití psa a fenky je dobrá. Pokud chcete na fence chovat, bude ale soužití v době hárání problém. Doporučuji toto - pokud má pejsek jedno varle nesestouplé, potom bych volila jeho úplnou kastraci. Pokud je jedno varle v břiše, je jisté nebezpečí zhoubného onemocnění. Vzhledem k tomu, že tohoto pejska uchovnit pro jeho vadu nemůžete a v době každého hárání by vám nastal ptoblém, bude jeho vykastrování nejlepší řešení. Není to nijak složitá operace a tomto případě to vidím jako volbu nejschůdnější. Chovám řadu let a prsty na obou rukou. by mi ve výčtu nežádoucích krytí mých fen nestačily. Opravdu je velmi těžké v době hárání fenu od nechtěného krytí uhlídat. Je to otázka okamžiku a malér je na světě. Pes i s jedním varletem v pohodě zplodí potomstvo a ani jeho sexuální apetit tím není nikterak utlumen. Přimlouvám se tedy za psa, aby jste se ho ujala, ale aby jeho varlata padla výměnou za skvělou cestu k "blahobytu". Chceme jít s 14-ti měsíční francouzskou buldočkou na mezinárodní výstavu do Brna. Někde jsme zaslechli, že bychom měli mít rentgen naší krasavice. Poté bychom rádi absolvovali bonitaci. Budeme potřebovat i k tomuto rentgenové snímky? Pokud chcete jet na výstavu, nepotřebujete žádný RTG snímek. Ten nepotřebujete ani v případě, že půjdete na bonitaci. Pokud tedy nemá fenka nějaký úraz, který zapříčinil to, že na fence najde posuzovatel cokoliv nestandardního, či dokonce vadu vylučující fenku z chovu (např. ztrátu zubů, kulhání a pod.) Pokud tato situace nastane, jistě budete k vyhotovení RTG. vyzvána. RTG snímky např. patel naše kluby při bonitaci nevyžadují. Toto je podmínkou uchovnění např. v Německu, kde se mimo jiné kontroluje i srdce. Ziji ve Spanelsu a mame dvou mesicni fenecku francouzskeho buldocka.Je uzasna ale strasne tvrdohlava coz u tohoto plemena neni nic neobvykle jak uz jsem si zjistila.Vzdy jsem chovala chrty a muj pritel dogy takze mame vetsi zkusenosti s velkymi plemeny.V poslednich dnech mi odmita chodit ven,vyjde ze dveri jako silena a po par metrech si lehne a neni zpusob jak ji donutit jit dal tzv.ani slovy,odmenami a uz vubec ne trosku na silu...nemluve o strasnem kousani do nas,memu priteli uz prokousla ret a docela agresivne.Ani intonace v hlase a uz vubec ne trest poslanim na misto apod.nevime si rady....Veterinarka mi tvrdi ze je to normalni ze je jeste mala ale nechce se mi tomu verit... Vaše veterinářka má naprostou pravdu. Vaše fenka je dvouměsíční mimino, které se s vámi začíná sžívat, poznává teprve svět a vše okolo sebe... To že nechce chodit na vodítku je zcela normální reakce štěněte, je to strach a ten je potřeba překonat vlídným slovem a pamlsky. Píšete, že není způsob, jak ji domutit. Přitom fence jsou dva měsíce. Vezmu-li v potaz fakt, že do 7mi týdnů musí být štěně u matky, tak je zřejmé, že fenka neměla ještě dostatek času si na vše zvyknout a prokousnutý ret vašeho přítele přičítám obranné reakci na něco, čeho se fenka bála. Nemyslím si, že jde o agresivitu, myslím si, že se jedná pouze strach. Je to prostě malé mimino, které po opuštění rodného hnízda se nedokáže tak lehce se změnou vyrovnat a tak se chová přirozeně. V tomto případě obranně. Vaše zkušenosti s jinými plemeny váš pohled na věc může zkreslit a přitom stačí třeba fence dopřát trochu času. Pokud se bojíte agresivity, vynechte hry, které podporují rozvíjení zloby, což je třeba přetahování se o různé předněty, táhání při hře fenku za kůži a pod. Buďte na fenku vlídní a zároveň přísní, je-li to třeba. Snažte se v prvních měsících vašeho soužití, aby fenka pochopila z vaší intonace hlasu, kdy se zlobíte a kdy máte radost. To je základ výchovy, jedině tak vám může fenka začít rozumět. Pokud nechce jít fenka na vodítku, pusťte vodítko na zem a nechte ho za ní plandat, aby si zvykla na jeho přítomnost. Potom vodítko vezměte a fenku s oslovením a zavoláním lehce zatáhněte směrem k vám. Jakmile poslechne, dejte ji pamlsek. Pokud neposlechne, jednoduše ji přitáhněte a odměňte. Takto pomalu postupujte až se zbaví strachu a zvykne si, že tah vodítka není nic co by jí ubližovalo. Dříve nebo později to pochopí. Pokud by i přes vlídné zacházení se chovala agresivně a kousala vás při jakékoliv příležitosti, tak to ji samozřejmě dovolit nemůžete. Pokud je to tak, popiště mi blíže situace při kterých je zlá a já vám napíšu co s tím. Věřím ovšem, že se jedná o první případ, tedy o strach a já doufám, že nám všem potom napíšete, jak postupuje vaše výchova. Nase stene zlateho retrívra neustale kouse. Ma 3 mesice. Je to normalni aby kousalo a vrčelo na majitele? Je třeba si uvědomit, za jakých okolností štěně kouše. Píšete neustále a já nevím, co si pod tím mám představit. Pokud je to při hře s vámi, je to normální jev, štěně ukazuje svou povahu a vám, členovi smečky ukazuje, jak je na tom se silami. Jedná se o činnost, kterou musíme štěněti dopřát, chceme-li z něho mít sebevědomého psa, neustrašeného. Jen v případě, že už chceme hru ukončit, musíme vydat povel a štěně přinutit, aby se uklidnilo a hra skončila. Většinou postačí zvýšení hlasu. Pokud je štěně dál kousavé, potom ho silně okřikneme a pokud ani to ho neuklidní, tak ho jednoduše plácneme. Pokud je 3měsíční štěně agresivní na majitele při jakékoliv činnosti nebo manipulaci tak vězte, že to normální není. Nejde většinou o problém v povaze štěněte, ale spíše o neznalost lidí, jak štěně správně vychovávat. Ale znám i případy, kdy majitelé "nasadili psu ramena" takovým způsobem, že již ve 4 měsících pokousal celou rodinu... Specifikujte tedy problém napadání a agresivity ať tady nemusím popisovat základy výchovy... Koncem června jsme si pořídili sedmitýdenní štěně francouzského buldočka s PP. Máme tři děti, dceru 12let, syna 10let a skoro 6let. Nejmladší syn má hraniční autismus, od někoho by diagnozu dostal, od jiného ne. Problém je tvrdohlavost a nemožnost věci vysvětlit a očekávat splnění. Štěně je temperamentní, kousalo ze hry, ale pokousalo už děti. Nejmladší syn se k němu nechoval správně, chtěl se se psem mazlit, ale jen po svém, vzal jej i když spal nebo jej chytil pevně a povalil na sebe na záda. Pes nesnášel jeho nohy, protože se syn bál, vykopával a pes pak opravdu útočil. Psa vychovávám hlavně já, i když doma bude spíš manžel, protože po prázdninách začnu znovu na zkrácený úvazek. Naštěstí děti budou ve škole a školce. Na psa zařvu, i plácnu, někdy mám pocit, že rozumí a poslechne, ale někdy vyloženě ne a zabejčí se, nesleze dolů apod. Používám pokyny, které potřebuji, Fuj, Zůstaň, Dolů. Přemýšlím, jestli ho zvládneme vychovat nebo jej radši máme prodat, dokud je malý. Těší mne, že se zamýšlíte nad tím, zda je ve vašich silách zvládnout výchovu psa ve společnosti s dítětem, které trpí byť jen hraničním autismem. Z toho co popisujete je pro mne nejlepší varianta ta úplně poslední a tou je, psa prodat. Stejně jako je pro vás těžké a nemožné vysvětlit synkovi správné chování ke psu, tak nemůžete vysvětlit psu, aby toto jeho chování snášel a respektoval. I ten nejotrlejší psí jedinec, nebo i nejoddanější, má své hranice. Mnohdy pes jedná instinktivně a hlavně při úleku, kdy mu velí pud sebezáchovy se bránit, může kousnout a to velmi silně. Psa lze naučit nechat si líbit hodně, ale pokud je to příliš, tak prostě kousne. Vím, že přítomnost psa lidem s jakýmkoliv postižením určitě pomáhá. Je ovšem potřeba dbát na skutečnost, že i zvíře má právo na klidný domov bez obav, že po něm může kdykoliv někdo skočit a ublížit mu a on si musí vše nechat líbit. Takový pes nebude nkdy šťastný a pokud je chování dítěte vůči psu opravdu neúměrně surové (kopání, lekání...) může to hraničit s týráním. Pokud ještě jdete do práce a dohled nad dítětem a psem nebude až tak dokonalý, přimlouvám se za pejska, najděte mu nový domov. V dohledné době by jste řešila problém třeba s pokousání a až by buldoček dospíval, mohla byste se potýkat s většími problémy v jejich soužití. Nebo budete koukat na hromádku neštěstí, v podobě buldočka se smutnýma očima. Mám 6-měsíčního francouzského buldočka a chtěla bych s ním začít jezdit na výstavy. Prosím o zaslání podrobnějších informací, co se od pejska na výstavách požaduje, odkdy se může výstav účastnit apod. Vystavovat můžete na klubových výstavách již od 3 měsíců stáří štěněte, pokud je otevřená třída štěňat. Na ostatních výstavách se začíná třídou dorostu, která je ve věku 6-9 měsíců. Pokud jste členkou klubu KFB Praha, vyšel v klubovém zpravodaji seriál pro začátečníky "Příprava psa na výstavu". přejít na další stránku - 2	...O KLUBU...