Inteligentní, veselý, empatický. Snadno se učí. Veškeré situace řeší s jistou rozšafností. Buldočci bývají značně tvrdohlaví, zejména u dominantních psů-samců může tvrdohlavost hraničit až s umíněností. Štěňata jsou hravá a až ďábelsky živá; postupem věku se pejsek zklidní a v cca dvou letech je dokonale povahově vyzrálý. Ve své podstatě je dospělý francouzský buldoček kliďas, není snadné ho vydráždit, pokud se to však povede, dokáže být velmi vytrvalý a urputný.

    Buldoček vždycky rád doprovází svého pána, na kterého bývá velice vázán, a kvůli tomu je schopen snášet i lecjaké nepohodlí. Je kdykoli připraven k zábavné hře, pokud však na nějaké řádění nemáme náladu, zklidní se, stáhne se do ústraní a zbytečně neobtěžuje. Jakmile mu však dáme najevo, že se bude něco dít, je ihned připraven. Má velkou schopnost vcítit se do nálady svého majitele. Mazlí se nejen feny, ale i psi, fyzický kontakt s člověkem milují.

     Buldoček není nikdy k lidem agresivní, většinou je každý, kdo je ochoten s ním komunikovat, převálcován velkou buldoččí láskou. Přestože je schopen ohlídat byt i auto, které ho vozí, opatřit si buldočka hlavně kvůli hlídání není dobrý nápad. Jeho hlídání nikdy nejde do důsledků, prostě - nechá se „ukecat“.

    Děti buldočci milují a platí to i naopak, je však třeba na hry dítě-pes dohlížet a tlumit případnou nevhodnou razanci ze strany rozjásaného psa i dítěte. Psa nikdy nenecháme rozverně dorážet na dítě, které si to z jakéhokoli důvodu nepřeje! Buldoček dokáže být ve svých láskyplných projevech poněkud prudký a občas i neodbytný. Je-li pes starý, mívá rád svůj klid a pohodlí a dětem se obvykle vyhýbá. Toto je třeba respektovat a nenechat dítě obtěžovat psa, který to nese s nelibostí.

 Temperament

      I přes svou zavalitost a zdánlivou neohrabanost je čímsi mezi torpédem a gumovým míčem. Díky typické stavbě těla, kdy jsou zadní nohy delší než přední, velmi dobře skáče. Zdravému mladému psu nečiní potíže vyskočit z místa na kuchyňský stůl, což mu samozřejmě zásadně netrpíme!

     Francouzský buldoček trochu déle dospívá (roční pes je ještě odrostlý puberťák) a temperamentní je až do vysokého věku. Dokáže bleskurychle a neúnavně běhat a kličkovat jak zajíc, takže i větší a zdánlivě rychlejší psy při psích hrách záhy umoří. Vzdejte se marné naděje, že svého psa v běhu chytíte. Co nezvládnete fyzicky, je nutné zvládnout kvalitní výchovou.

      Zapomeňte na dobře míněné rady, že francouzský buldoček nepotřebuje pohyb. Buldočci jsou sice od přírody bonviváni, pohodlíčko mají rádi, ale bez náležitého vybláznění na alespoň jedné delší vycházce denně nebude váš pes šťastný. Dospělý, zcela vyvinutý buldoček, je schopen chodit s vámi po výletech, i 10 kilometrů ujde bez problémů. Pouze je nutné dbát na to, abychom psa fyzicky nezatěžovali v extrémním počasí, a to jak ve vedru, tak v mrazech. V horku se buldočkům hůře dýchá, což je dané stavbou jejich lebky - krátkým nosem. Pozor, mezní přetížení psa ve vedru může vést i k jeho úhynu! V silných mrazech a ve sněhu buldočkům zase namrzají málo osrstěné tlapy. Krátká srst na těle příliš neizoluje. Svižná procházka, kdy je pes stále v pohybu, je však více než žádoucí. Při silném ledovém větru nebo při teplotách nižších než -10°C je nutné psovi, který běžně žije v místnosti s teplotou nad +20°C obléknout psí svetřík. Buldoček ho obvykle bez problémů snáší a řádí venku stejně, jako kdyby byl „nahatý“.

 Výchova a výcvik

     Francouzský buldoček je inteligentní, snadno a s chutí se učí. Je nejradši, když se mu majitel plně věnuje, práce ho baví. Je však nutné počítat s jeho tvrdohlavostí, takže zásadní vlastností jeho majitele při výchově a výcviku je důslednost a laskavost. Na jednou vysloveném povelu musí majitel trvat a neustoupit, dokud není proveden. Po uposlechnutí samozřejmě následuje velká pochvala, může být i malá odměnička, ale příliš na ni psa nezvykáme (osvědčily se například miničtvrtičky piškotů nebo malá granulka). S hrubostí u francouzského buldočka daleko nedojdeme - toto plemeno má vysoký práh bolestivosti, takže nějaké plácnutí pro něj nic neznamená, navíc ho nechápe. Při použití hrubé síly ztratíme vbrzku u svého psa kredit a vychováme z něj bázlivého neurotika. Zejména k fenkám, které jsou povahově trochu jemnější, je třeba i přes rozhodnost a důslednost přistupovat citlivě.

     Malé štěně do půl roka pečlivě vychováváme: musí bezpodmínečně zvládnout přivolání, chůzi na vodítku a zcela základní povel: fuj nebo nesmíš. V raném věku mu snadno vštípíme i povel sedni, natrénujeme odložení. Důležitá je výchova k čistotnosti, která se nám někdy trochu protáhne, ale při správném přístupu je vždy nakonec úspěšná. Ze všeho nejpodstatnější je celková socializace - štěněti v tomto věku dopřejeme co nejvíce podnětů a informací. Naučíme ho nebát se v místech, kde je hodně lidí, v místech, kde je hodně psů; naučíme ho chovat se vzorně v autě, svezeme ho několikrát městskou hromadnou dopravou nebo vlakem. Prostě přesvědčíme svého buldočka, že toto vše je normální, že není třeba mít z toho strach a i když to pro psa není zrovna nejpříjemnější, žádný děs a hrůza to není, protože jsme stále s ním. Každý nepříjemný zážitek vždy nakonec završíme něčím příjemným.

     Důsledně též dbáme na zákaz loudění u stolu, většina buldočků jsou zdatní jedlíci, ústupky v této oblasti uloží do paměti rychlostí blesku a budou nás s nimi obtěžovat celý život. Pokud vše zvládneme na jedničku, máme do roka způsobně vychované štěně. Co vštípíme svému štěněti do půl roku, to už mu nikdo nevezme. Vštípíme-li mu zlozvyky (naučí se je rádo a rychle, protože jsou většinou příjemné), budeme se s nimi potýkat nepoměrně déle při jejich odnaučování a bude nás to stát spoustu nervů.

     Klasický služební výcvik vedený oficiálními sportovně-kynologickými organizacemi není pro francouzského buldočka vhodný, je postaven přímo pro služební plemena. Nicméně i přesto je buldoček schopen složit běžné základní zkoušky z poslušnosti, pokud k němu přistupujeme nejen s profesionalitou, ale též s výše zmiňovanou laskavostí. Známe i buldočka, který složit i zkoušky z obrany, ale nepatří to k jejich přirozenosti a francouzský buldoček s tímto druhem výcviku je rarita. S cíleným výcvikem začínáme nejdříve po dovršeném roce věku, kdy už náš pes prošel domácí výchovou a chová se způsobně, ještě lepší je počkat ještě o půlrok déle. S buldočky klidnými a vyrovnanými lze složit i canisterapeutické zkoušky, k tomuto výcviku by ale bylo vhodné přistoupit až se zcela vyzrálým zvířetem, tj. cca ve dvou letech, protože „zaměstnání“ psího terapeuta je pro psychiku psa velmi náročné.

      Je třeba též neopomenout výstavní výcvik - s nácvikem výstavního postoje začínáme už od útlého věku štěňátka, stačí jen na pár vteřin. Pokud nemáte zkušenosti, rozhodně se obraťte s žádostí o radu na zkušené vystavovatele a chovatele. Štěně výstavně vedené je schopno krásně se předvádět již v šesti měsících. Nic se ale nesmí přehánět, pes musí všechno brát jako zábavnou hru a nesmí být nikdy přetěžován, jinak si výcvik znechutí.

 Vztah k dalším psům a  jiným zvířatům

     Francouzský buldoček se cítí být velkým psem, k ostatním psům se většinou chová vyrovnaně a čitelně. Obzvlášť sebevědomí jedinci mohou být poněkud dominantní, což s citem korigujeme. Vztah pes-fena je obvykle bezproblémový.

     Co se týče ostatních zvířat, musíme mít na paměti původní „profesi“ francouzského buldočka, tj. zdatného lovce hlodavců. Je-li správně veden od útlého věku, dokáže zvyknout na přátelství například s morčetem, obezřetnost je však na místě. Nikdy není dobré nechávat je spolu bez dozoru. Soužití s kočkami probíhá obvykle bez větších problémů. Tento vztah, kdy pes se začne chovat trochu jako kočka a naopak, přitom dohromady spolu tvoří velmi sehranou dvojku, může být zdrojem obveselení celé domácnosti. Při prvním seznamování je však třeba, aby vše probíhalo v poklidu a bez nucení. Obecně je vhodnější přivést kotě do rodiny se psem nežli psa ke kočce, není to však nutným pravidlem.